Jak bylo zmíněno v úvodním článku, nedlouho po oficiálním objevení ozónu došlo k prvním pokusům v souvislosti s jeho efektem na zdraví. Níže následuje přibližný soupis průkopníků ozónové terapie zahrnující i významnějších události:
Krátce po roce 1857, kdy Werner von Siemens v Německu představil první ozónový generátor, experimentuje s jeho využitím proti infekcím Dr. Kleinmann. Existují i zmínky o jím prováděné aplikaci ozónu do tělesných dutin.
1870 – první zpráva o použití ozónu k čištění krve ve zkumavkách provedeném německým doktorem C. Lenderem
1878 – australan Dr. Day publikuje pojednání o užití ozónu k léčbě spály a neštovic
1880 – V michiganském sanatoriu nabízí Dr. John H. Kellogg procedury v ozónové parní sauně a jde tak o první terapeutické využití ozónu v USA. Kellogg v této souvislosti vydává i publikaci o povaze, příčinách, prevenci a léčení záškrtu.
1885 – Floridská lékařská asociace publikuje pojednání Dr. Charlese J. Kenwortha o užití ozónu pro terapeutické účely.
1898 – Pánové Thauerkauf a Luth otevírají v Berlíně institut pro kyslíkovou terapii, kde experimentují s injekčními aplikacemi ozónu do zvířat. Rovněž experimentovali se sloučeninou vzniklou reakcí ozónu a horčíku, kterou nazvali Haemozon.
Dr. Benedict Lust, německý lékař praktikující v New Yorku pokládá základ pro naturopatickou praxi v USA, užívající mmj. ozónové terapie.
Homeopat Dr. S. R. Beckwith z New Yorku, publikuje brožuru popisující léčbu velké škály chorob užitím jeho vynálezu – Termo–ozónového generátoru.
1900 – Nikola Tesla nabízí přes svou společnost Tesla Ozone Co. ozónové generátory a později i ozonizovaný olivový olej k lékařskému využití.
1902 – J. H. Clark ve svém díle “A Dictionary of Practical Materia Medica”, vydaném v Londýně, popisuje úspěšné užití ozonizované vody (jím zvané Oxygenium), k léčení chudokrevnosti, rakoviny, cukrovky, chřipky, černého kašle, aftů a otrav morfiem a strychninem.
Dr. Charles Linder, MD, ze Spokane ve státě Washington, píše článek do místních novin, ve kterém stojí, že provádí injekční aplikaci ozónu jako běžnou součást své lékařské praxe.
1904 – Charles Marchand, newyorský chemik vydává 19–tou edici své publikace „Lékařské užití Hydrozónu (ozonizovaná voda) a Glykozónu (ozonizovaný olivový olej)“ – dostupná zde: hdl.handle.net/2027/loc.ark:/13960/t79s2z31m Kniha je uložena v knihovně kongresu a obsahuje razítko US Surgeon General (americká obdoba hygieny), kterouž byla ozónoterapie zaštítěna ještě před vznikem FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) v roce 1906.
1911 – Dr. Noble Eberhart, MD, hlava oddělení fyziologické terapeutiky Lyolské univerzity v Chicagu publikuje článek „A Working Manual of High Frequency Currents”, kde v kapitole č. 9 detailně popisuje užití ozónu k léčení tuberkulózy, chudokrevnosti, bledničky, ušního šelestu, černého kašle, astmatu, bronchitidy, senné rýmy, nespavosti, zápalu plic, cukrovky, dny a příjice.
1912 – Dr. H. C. Bennet publikuje příručku “Electro–Therapeutic Guide”, v níž popisuje užití Ozolu, ozónu inhalovaného skrze eukalyptový, borovicový, nebo tymiánový olej.
1913 – Dr. Eugene Blass formuje s německými společníky „Východní asociaci pro kyslíkovou terapii“.
Období I. sv. války (1914–1918) – ozón užíván ke sterilizaci ran, léčbě zákopové nohy, gangrén a otrav plyny.
1915 – Berlínský lékař Dr. Albert Wolff užívá ozón k léčbě rakoviny tlustého střeva, děložního hrdla a dekubitů.
1920 – Dr. Charles Neiswanger, MD, prezident kolegia medicíny chicágské nemocnice publikuje „Electro Therapeutical Practice“, jejíž kapitola č. 32 má název Ozón jako terapeutický prostředek („Ozone as a Therapeutic Agent“).
Nikola Tesla povoluje licencovanou produkci ozónových čističek vzduchu v Kanadě, založenou na technologii studeného plazmatu.
1926 – Dr. Otto H. Warburg z Kaiserova institutu v Berlíně ohlašuje, že nalezl příčinu vzniku rakoviny, kterou pojmenovává jako nedostatek kyslíku na buněčné úrovni, jež má souvislost s překyselením organismu. V roce 1931 obdržel za svou práci o buněčném dýchání Nobelovu cenu za medicínu. Ve stejné kategorii obdržel stejnou cenu ještě v roce 1944 za objev enzymů přenášejících vodík. V jedné ze svých publikací uvádí: „"Překyselení a nedostatek kyslíku jsou dvě strany jedné mince – pokud máte jedno, máte i to druhé”. Později tento mechanismus determinoval ještě zřetelněji, když prokázal, že rakovinné buňky získávají energii z fermentace cukrů, což má za následek nízké pH a toxické prostředí. Ve zdravé buňce, využívající k pokrytí svých energetických potřeb kyslík, nic podobného nehrozí.
1929 – Dr. Eugene Blass, ve snaze nalézt lék proti rakovině, vylepšuje Haemozon pánů Thauerkaufa a Lutha a do oběhu dává svůj produkt Homozon, vzniklý rovněž reakcí ozónu s práškem o dominantním obsahu hořčíku. Existují zdroje hovořící o kooperaci Blasse s Nikolou Teslou. Homozon, rozpuštěný v destilované vodě a podpořený dodatečným požitím citrónové šťávy, se měl pyšnit vynikajícími účinky při regeneraci a očistě zažívacího systému. K pročišťujícímu efektu se váže následující text:
„Nejlepší je začít s vrchovatě naloženou lžící před spaním. Jakmile ráno vstanete, mějte záchodovou štetku po ruce! Tekutá stolice se dostaví 25minut po jídle a během dne se budete muset naučit ji zadržet, když to na Vás přijde, jinak se nezbavíte špinavého oblečení. Mohu Vám garantovat, že jamile začnete užívat Homozon, ucítíte při vykonávání potřeby nanejvýš zajímavé a zvláštní hnilobné pachy, jaké jste kdy poznali. Vzpomenete si na německé pivo, které jste měli roky nazpět, které chutnalo jako žádné jiné a vy ho ucitíte znovu, teď když budete sedět na trůnu. Ano, některé z odpadů jsou ve Vás stále uloženy a Vy budete nacházet malá semínka a oříšky vycházející ven, okouzlující kousky věcí spolu s pruhy černé hmoty připomínající kusy pneumatik. V tu chvíli budete vědět, že vaše tlusté střevo zažívá dobré časy! Ve střevě je mukoidní vrstva, která se stává příliš lepivou, pokud je zde příliš kyselé pH. Vše se pak ukládá do kapes plných hnijícího a pro organismus toxizujícího, odpadu tak dlouho, než dostanete dostatek kyslíku/ozónu s vodou (nebo Colonix) k pročištění střevních stěn a vymetení všeho nepořádku.
Většina lidí nemá tyto zkušenosti, protože většina lidí nemá nikdy dost. To jen lidé, kteří jsou skutečně nemocní, nebo ti, kteří si řeknou: „Chci si být jistý, že pročistím své tělo a nedostanu žádnou nemoc.“ budou aplikovat předpis několikrát denně po dobu 5–6 týdnů, nebo 2–3 měsíců a poznají, jaké jsou účinky. Tito se opravdu pročistí a proceduru budou po čase opakovat. Vzpomínám si, jak jsem byl sám ohromen a kolik jsem měl poté energie. Můj solar doslova zářil a já se cítil na 18. Tenkrát už jsem na ten pocit zapomněl. Všichni zapomínáme a to jen proto, že se nám v těle hromadí odpad, který nám dává pocit tíhy a stáří.“
Objev, který pomohl Dr. Blasseovi prodloužit život sobě i jiným, byl také příčinou jeho konce. V roce 1967 zastavila před jeho pracovnou černá limuzína, ze které vystoupili dva muži. Ti jej, dle svědectví jeho asistenta, vytáhli ven na ulici a v jeho 86 letech jej utloukli k smrti. Existují názory, že šlo o likvidaci konkurence ze strany farmaceutických výrobců, případně samotné FDA. Ve stejném roce a měsíci byl otráven rovněž další nepohodlný výrobce jiného přípravku proti rakovině (Glyoxylide) Dr. William Frederick Koch.
1929 – V USA vydána kniha „Ozone and Its Therapeutic Action“ popisující 114 chorob a způsoby jejich léčby užitím ozónu. Autory publikace (celkem 40) byli vedoucí hlavních amerických nemocnic.
1930 – Švýcarský dentista Dr. E. A. Fisch užívá ozón v zubařské praxi a publikuje o něm mnohá pojednání. V roce 1932 tuto metodu představuje rakouskému chirurgovi Dr. Erwinu Payrovi.
1933 – Americká lékařská asociace (AMA), vedená Morrisem Fishbeinem, si dává za cíl eliminovat všechny lékařské postupy, které jsou ze své podstaty konkurenční pro farmakoterapii. Od tohoto roku začalo potlačování ozónoterapie v USA a trvá dodnes s vyjímkou 13 států, kde jsou před ním lékaři chráněni místními zákony. Na příkaz AMA začala FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) roku 1940 zabavovat ozónové generátory.
1935 – M. Sourdeau publikuje ve Francii článek „Ozone in Therapy“.
1938 – Francouzští lékaři Dr. Aubourg a Dr. Lacoste napsali článek „Medical Ozone: Production, Dosage and Methods of Clinical Application” vzešlý z pokusů v letech 1934 až 1938, kdy podávali ozón rektálně, vaginálně, vstřikováním do ran a inhalováním. V 8000 případech aplikace nebyly zaznamenány žádné nebezpečné vedlejší efekty.
1940 – Dr. Hans Wolff píše knihu „Medical Ozone”.
1942 – Walter G. Berg píše knihu “Gordon Detoxification and Hydro Surgery: Theory and Practice” o lékařském užití ozónu jakožto čističe tlustého střeva.
Během II. sv. války se Dr. Robert Mayer, léčící německé válečné zajatce FBI na Ellisově ostrově, dozvídá od jednoho z nich o ozónové terapii a ozónu poté užívá dalších 45 let své praxe. Ozónové terapie bezpečně užil ve více než 12ti tisící případech, z toho převážně u dětí. Byl jedním z pionýrů techniky přímého vstřikování ozónu do míšního moku k léčbě meningitidy.
1948 – Dr. William Turska, předseda výboru pro vědecký výzkum americké asociace naturopatie, začíná užívat ozonizátor vlastní produkce (Aethozone) užívaný k inhalaci produktů vzniklých promytím ozónu přes vybrané oleje. Rozvíjí i metodu přímé aplikace ozónu, během níž je do konečníku aplikováno do 250cc plynu, který je zcela bezbolestně vstřebán střevním žilním systémem. Opakovaná aplikace má, mmj., přispívat ke kompletnímu pročištění jater. V roce 1951 publikuje, stále aktuální, článek „Oxidation“.
1952 – Národní institut pro léčbu rakoviny (NCI) v USA potvrzuje závěry Dr. Otto Warburga, že nedostatečné buněčné dýchání je příčinou rakoviny.
1953 – Dr. Hans Wolff z německého Franfurtu, otevírá vlastní kliniku zaměřenou na ozónovou terapii.
1954 – Frank Totney publikuje knihu “Oxygen : Master of Cancer”.
1956 – Dr. Otto Warburg publikuje v časopise Science článek “On the Origin of Cancer Cells”
1957 – Dr. J. Hansler získává patent na ozónový generátor, který se stává základem pro expanzi ozónové terapie v Německu za posledních více než 50 let. Dnešním dnem zde užívá ozónovou terapii ve své každodenní praxi více než 8000 lékařů.
1961 – V publikaci „the Encyclopedia of Chemical Technology“ stojí: V uplynulých 80 letech užití ozónu nebylo nikdy zaznamenáno související lidské úmrtí.
1965 – Senátor Edward Long pořádá slyšení amerického senátu, kde Dr. Herbert Ley, komisař FDA, svědčí, že FDA chrání velké farmaceutické firmy, za což je odměňována. Při ochraně jejich zájmů využívá vládních policejních sil. „Lidé si myslí, že FDA je chrání, ale opak je pravdou.“
1966 – Dr. Otto Warburg, tehdy už ředitel institutu Maxe Plancka pro buněčnou fyziologii, přednesl na 20. setkání laureátů nobelovy ceny v Německu u Bodamského jezera, přednášku na téma „prvotní příčiny a prevence rakoviny".
1968 – Dr. Hans Wolff představuje techniky malé a velké autohemoterapie.
1968 – Kongres spojených států přezkoumává FDA a zjišťuje, že 37 ze 49 jejich vrcholných úředníků, kteří opustili agenturu, odešlo do vysokých pozic velkých společností, které měli z pozice své bývalé funkce regulovat.
1971 – Dr. Hans Wolff a Prof. Dr. Siegfried Rilling zakládají Německou lékařskou společnost pro ozónovou terapii.
1972 – Dr. George Freibott zakládá „Mezinárodní asociaci pro kyslíkovou terapii“ jakožto nástupkyni „východní asociace pro kyslíkovou terapii“ z roku 1913.
1975 – G.A.O. - obdoba našeho nejvyššího kontrolního úřadu ve spojených státech, zkoumá FDA a zjišťuje, že 150 úředníků FDA vlastní akcie společností, které mají z moci své funkce právo regulovat.
1976 – FDA publikuje ve federálním registru č. 21 CFR 801.415 ze dne 2/13/76 (aktualizováno 7/24/85 a 9/27/89): "Ozón je toxický plyn a nemá žádné známé lékařské využití". Vzhledem k více než 50-ti leté úspěšné praxi ozónové terapie ve světě i USA, podložené klinickými studiemi ve Švýcarsku, Itálii, Francii, Německu, Austrálii, Novém Zélandu, Mexiku i samotých USA, byl tento status fackou do tváře daňového poplatníka. O dva roky později vyplynulo ze záznamů FDA, že 1,5 milionu lidí bylo v USA hospitalizováno v důsledku vedlejších účinků léků. V porovnání s ozónovou terapií, kde jsou zaznamenány jen případy krátkodobého mírného podráždění v důsledku nesprávné aplikace, je toto číslo alarmující.
1977 – Dr. Renate Viebahnová poskytuje přehled biologického působení ozónu.
1979 – Dr. George Freibott úspěšně léčí ozónem haitského pacienta s AIDS trpícího Kaposiho sarkomem.
1980 – Dr. Horst Kief rovněž podává zprávy o úspěších léčby pacientů s AIDS pomocí ozónové terapie.
1980 – F. Sweet, a kol., publikuje “Ozone Selectively Inhibits Human Cancer Cell Growth” v recenzovaném časopise Science, Vol. 209.
1982 – v nakladatelství „Medical Publications“ v Heidelbergu publikována kniha “Medical Ozone” z pera Dr. E. Fischera.
1983 – Ve Washingtonu, uspořádána první konference mezinárodní ozónové společnosti. Abstrakt byl publikován v knize „Medical Applications of Ozone“ (editoval Julius Laraus).
1985 – Dr. Renate Viebahnová publikuje „The Biochemical Process Underlying Ozone Therapy“. Dr. Siegfried Rilling publikuje „Basic Clinical Applications of Ozone Therapy“.
1987 – Dr. Siegfried Rilling a Dr. Renate Viebahnová spolupracují na publikaci „The Use of Ozone in Medicine“, standartu pro lékařskou aplikaci ozónu.
1990 – Kubánští vědci hlásí úspěchy v léčbě zeleného zákalu, zánětu spojivek a retinitis pigmentosa pomocí ozónu.
1992 – Rusové hlásí úspěšné použití ozonizovaného fyziologického roztoku při léčbě popálenin.
1994 – Plasmafire Intl sponzoruje sympozium o ozónu ve Vancouveru se 160 účastníky. Přímým důsledkem bylo uznání ozónové terapie, jako jednoho ze způsobů léčby, Naturopatickou společností britské kolumbie.
Dnes, po více než 145 letech užívání, je ozónová terapie oficiálně uznávaná přinejmenším v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii, Rusku, Rumunsku, Polsku, České republice, Maďarsku, zemích bývalé Jugoslávie, Bulharsku, Izraeli, Japonsku, Singapuru, Novém Zélandu, Brazílii, na Kubě, v Mexiku, ve 4 Kanadských provinciích a 14 státech US (Aljašce, Washingtonu, Kalifornii, Coloradu, Nevadě, Novém Mexiku, Texasu, Oklahomě, Georgii, New Yorku, Severní Karolíně, Ohiu a Minnesotě) a nepochybně je známa, byť né masově propagována, i v dalších zemích světa.
Z originálů přeložil a zpracoval: Radim Martiník
Zdroje:
www.dietametabolica.es/Docs/terapia-clark-referencias-cientificas-ozono.pdf
www.taksuhealinghaven.com/wp-content/uploads/2012/08/The-Story-of-Ozone.pdf
https://www.healthywaterlife.com/cgi-bin/d.cgi/signup/otto_warburg_cancer_research.html