V předchozím článku byla popsána historie ozónové terapie a zároveň i nastíněna šíře její aplikovatelnosti. V současnosti lze hovořit o užívání následujících metod:
Velká autohemoterapie, neboli autotransfuze – 200 – 270 ml vlastní krve je po stanovenou dobu syceno plynem (O2+O3) o koncentraci 10 až 80 µg/ml na ml krve a pomocí infuze vpraveno zpět do žilního systému.
Malá autohemoterapie – 5ml vlastní krve je po 1 minutu syceno plynem (O2+O3) o koncentraci ozónu 80 až 100 µg/ml na ml krve a poté vstříknuto do hýžďového svalu.
Ozonizovaná krev je při autohemoterapii rozvedena do celého těla. Červené krvinky cirkulují v cévním systému a dodávají více kyslíku ischemickým (nedokrveným) oblastem, zatímco bílé krvinky migrují postkapilárními venulami (část lymfatického systému) do různých orgánů, kde pomalu zvyšují imunitní odezvu. (Zdroj obr. (upraveno): https://www.healingtheeye.com/Articles/Ozone_Dr_Bocci.pdf )
Rektální a vaginální insuflace – přímá aplikace přibližně 300ml směsi plynu (O2+O3) s koncentrací ozónu 25-30 µg/ml.
Ušní insuflace – přímou aplikací směsi plynu (O2+O3) s koncentrací ozónu 35-50 µg/ml při průtoku 0,03l/min po dobu několika minut (max. 15) pro každé ucho.
Pytlování těla, či končetin – zvlhčená část těla je hermeticky obalena teflonovým pytlem, který je poté naplněn směsí O2 a O3 o koncentraci ozónu přibližně 50-72 µg/ml. Délka procedury je obvykle 10 – 30 minut.
Podkožní, či nitrožilní aplikace ozonizovaného fyziologického roztoku – Roztok sycen směsí O2 a O3 o nízké koncentraci ozónu přibližně 2-3 µg/ml. Nízká cena metody v porovnání s autohemoterapií, se zasluhuje o popularitu především v Rusku. Dle uznávané autority na poli ozónové terapie, Dr. Velia Bocciho, však není dostatečně podložena studiemi a některé průvodní jevy při její aplikaci hovoří spíše v její neprospěch.
Ozónová proloterapie – bezoperační ošetření kloubů, včetně páteře a vyhřezlých plotének injekční aplikací směsi O2 a O3 o koncentraci ozónu do 3% (přibližně 65 µg/ml) přímo do postižené oblasti.
Ozónová skleroterapie – injekční aplikace směsi O2 a O3 k léčbě žilních onemocnění (varixy apod.)
Topická, rektální a vaginální aplikace ozonizovaných rostlinných olejů – řízenou difůzí ozónu do olejů dochází k jeho primární reakci s nenasycenými mastnými kyselinami, čímž dochází k jeho stabilizaci ve struktuře oleje, který po nasycení mění svůj bod tuhnutí.
Topická, orální, či vaginální aplikace ozonizované vody – ozonizace probíhá ideálně za teploty 4°C pomoci směsi O2 a O3 o koncentraci ozónu alespoň 40 µg/ml po dobu přibližně 1 hodiny na litr. Doba sycení je odvislá od použité koncentrace ozónu a parametrů celé sestavy. Pro kontrolu dosaženého výsledku lze použít měření redox potenciálu (více o problemtice ozonizované vody v tomto článku).
Inhalace produktů vzniklých reakcí ozónu s olivovým olejem – doporučená koncentrace ozónu 30 – 60 µg/ml při průtoku kyslíku 1/16 l/min, po dobu 15-30min 2x denně.
V dostupných studiích a literatuře jsou popsány následující efekty ozónu na organismy:
- Deaktivace bakterií, plísní, virů, kvasinek a prvoků
U bakterií narušuje ozónová terapie integritu jejich buněk pomocí oxidace fosfolipidů a lipoproteinů. U plísní inhibuje růst buněk v určitých fázích. U virů dochází k likvidaci proteinového pláště (kapsidy) a k narušení reprodukčního cyklu peroxidací při kontaktu s buňkou.
- Stimulace metabolismu kyslíku
Ozónová terapie způsobuje zvýšení míry glykolýzy červených krvinek. To vede ke stimulaci 2,3 – bisfosfoglycerátu, čímž dochází ke snadnějšímu uvolňování kyslíku do tkání. Ozón stimuluje Krebsův (citrátový) cyklus zvýšením oxidativní karboxylace pyruvátu a stimuluje tak produkci ATP. Způsobuje také významné snížení NADH a oxiduje cytochrom C (elektronový přenašeč v dýchacím řetězci buněčného dýchání). Dochází zde také ke stimulaci produkce enzymů, které fungují jako požírači volných radikálů a ochrana buněčných stěn (glutathion peroxidáza, kataláza, superoxid dismutáza).
Působením ozónu je rovněž zapříčiněna i produkce vazodilatátoru prostacyklinu (rozšiřuje cévy a brání vzniku trombózy). Jedním z dalších efektů je oxidace arteriálních nánosů působících arteriosklerózu. Tím dochází k likvidaci blokád a je umožněno lepší okysličení i v místech původní nedostatečnosti.
- Aktivace imunitního systému
Při aplikaci ozónu dochází k produkci interferonů (glykoproteinů produkovaných buňkami imunitního systému), TNF (faktorů nádorové nekrózy) a interleukinu-2 (podílí se na regulaci zánětů). Největší produkce byla pozorována při podání ozónu o koncentraci 30 až 55 µg/ml.
- Protinádorový efekt
Při ozónové terapii je inhibován růst těchto buněk, neboť v důsledku rychlosti jejich množení nedochází k tvorbě enzymů, které by je za normálních okolností ochránily před jejím působením.
- Degradace nebezpečných látek
Působením ozónu dochází k snazší degradaci a vyloučení nebezpečných látek (např. z petrochemického průmyslu) z organismu.
Přeložil a zpracoval: Radim Martiník
Zdroje:
https://o3center.org/Protocols/
https://www.ijpcbs.com/files/06.pdf
https://www.healingtheeye.com/Articles/Ozone_Dr_Bocci.pdf
https://www.prolotherapyphoenix.com/PDF/Prolozone_Regenerates_Joints.pdf